O cestě Tomáše Marka po Šumavě na české i německé straně a o tom, jak se o Koncertu Šumava na nohou dozvěděl každý, koho potkal... i slepýš.

Čím to je, že o místě, kde se člověk narodí, nemá mnohdy ani šajn? Dokonce si i troufá tvrdit, že to tam zná. Vždyť se tam přeci narodil, ne? Tak musí mít všechna místa v malíku. Takhle se uzavírá a vlastně se přestane dívat kolem sebe na věci a místa, která by mu mohla být opravdu důvěrně blízká. Raději se šetří na válecí dovolenou u pláže. Ale co zažít, jak jdete cestou, kterou jste prošli nespočetněkrát a tu kámen, který tam nikdy nebyl. Tu divně kroucený strom, tu květiny, které jsou nám neznámé. Tu cizí cesta vedoucí neznám kam a přitom vše už tam bylo dřív, než jsme se narodili. Tak si tak koluju a pěškuju okolo Zdíkova, Kvildy a prostě si pořád připadám, jako bych tam nikdy nebyl a také že ne. Těch míst, které nám Šumava skrývá... A co za tou Šumavou... Bavorsko. Velká neznámá. Tak sem se rozhodl, že si opět sbalím batůžek a vyrazím. Zrovna sem věděl, že kamarádka s pár dalšíma fajn lidma organizují charitativní koncert ve Vimperku pro pár dětiček, který se jmenuje „Šumava na nohou“, což vybízí k tomu se projít, tak sem jí nabídnul, že zkusím nějak pomoct a udělat nějaké fotky cestou a informovat o koncertu. Dostal sem letáčky a hurá vstříc novým dobrodružstvím!